NM recenze: Sanctum od Madeleine Roaxové

Napínavé pokračování knihy Asylum vás zavede na známá místa, ale ukáže je v novém světle. Vyprávění je opět ozvláštněno dobovými fotografiemi, které pomáhají navodit atmosféru, kdy se tři přátelé pohybují na tenké hranici mezi minulostí a současností, genialitou a šílenstvím.

Dan, Abby a Jordan, které známe z knihy Asylum, se snaží zapomenout na to, co prožili na letní přípravce v New Hampshire College. Hrůzné zážitky je pronásledují ve snech i v každodenním životě, ač si nepřejí nic víc než zapomenout. Leč neúspěšně. Někdo (či něco?) je kontaktuje (příznačně prostřednictvím moderních technologií, ale i „staromódní“ poštou) a dává najevo, že „ještě není konec“. Danovi se do rukou dostává část fotografie, která vytvoří jeden celek s bizarními černobílými snímky, které již dříve dostali Jordan a Abby. Jordan vyluští význam čísel na rubu fotografie – jedná se o souřadnice míst v Camfordu, městečku, v němž sídlí kampus NHC. A je jasné, co musí následovat!

Trojice přátel se vrací na známá místa, aby odhalila tajemství, které, jak doufají, je jednou provždy osvobodí od minulosti. Odlupují jednotlivé vrstvy záhady jako cibuli (a občas je to skutečně i k pláči!), aby zjistili… Ale to už je na čtenářích.

Moje hodnocení:

Opět se vracíme s naší trojící do Brooklinu. Z hlediska psychologie bych řekla, že je tato kniha mnohem lepší než první díl. Nachází se v ní více napětí a strašidelných míst a zároveň se postupně dostáváte k jádru celého dění. Dál bych řekla, že vylepšení cítím i v záporné postavě. A když už jsme u toho, vzhledem k tomu, že v prvním díle se teprve setkáváte s postavami a záhadami, v tomto díle už víte, o co jde a lépe si tak užíváte čtení. Mám ale i pár výtek a to například fotografie. Autorka oživuje svou knihu spousty fotografií, ale některé z nich nejsou vůbec shodné s textem a často mi tam neseděly. Občas mě trochu udivovalo, jak trojice všechno rychle vyřešila. Jsem sice náročný čtenář, ale občas mi tam prostě chybělo tápání nebo něco takového. Jinak nemám důvod, proč knihu nedoporučit a stejně si myslím, že po konci asylu si druhý díl budete muset přečíst.

,,Ješte jsme neskončili Danieli Crawforde. Čas ubíhá, Danieli, a ještě jsme neskončili. Vypadni, vypadni odtud hned, běž, běž..." Chytil se za hlavu a zaškelbil se.

Nad vším tím hlukem uslyšel z druhého konce místnosti Calův hlas a luskání prstů... ,,Hej!" křičel Cal. ,,Hej!" Dougu! Nech toho! Probuď se!"

Pak, jako ve zpomaleném filmu, viděl Dan, jak se ten hoch vydrápal na vedlejší gauč, vrazil ramenem do okna, rozbil skleněnou tabuli a vrhnul se do chladného prostoru.