NM recenze: Bojíte se rádi? Asylum od Madeleine Roaxové.
Kdo tam jednou vkročí, není pro něj cesty ven! Pro šestnáctiletého Dana Crawforda je letní kurz pro nadané studenty životní šancí. Spolužákům na střední škole připadá spíš divný se svým až fanatickým zájmem o dějepis a vědní obory, ale studijní program na přípravné škole New Hampshire College je pro takové podivíny jako stvořený. Hned po příjezdu se Dan dozvídá, že koleje jsou uzavřené a studenti budou letos bydlet ve zchátralé ubytovně Brookline – někdejší psychiatrické léčebně. Se svými novými kamarády Abby a Jordanem začne zvídavý mladík zkoumat spletité chodby Brooklinu s jeho utajeným suterénem. Před očima jim vyvstávají strašidelná tajemství… tajemství, která Dana a jeho přátele spojují s temnou minulostí blázince. Postupně vychází najevo, že Brookline nebyl jen tak obyčejný ústav… A jistá tajemství se derou na povrch.
Originální kniha vyvolává mrazení v zádech a připraví čtenáři nejeden šok, až se mu před očima začnou stírat hranice mezi minulostí a současností, přátelstvím a posedlostí, genialitou a šílenstvím. Atmosféru příběhu výstižně umocňují znepokojivé fotografie ze skutečných psychiatrických ústavů.
"Šílenství je dělat jednu věc znovu a znovu stejným způsobem a očekávat různé výsledky." Albert Einstein
Děj podle mě
Zde bych chtěla dodat jen pár poznámek, protože bych v podstatě znovu opisovala anotaci. Samotný děj je na začátku celkem obyčejný nebýt doplňujících fotografií. Nicméně po několika kapitolách se příjemně rozjíždí a stránky utíkají pod prsty. Ač jsem čekala, že kniha bude probíhat v opravdovém ústavu, bylo to zcela jinak. Sice v něm probíhá, ale ústav už několik let neplní svou funkci. To však nic nemění na tom, že svou ponurou atmosférou a tajnými místnostmi s operačními sály a celami zatahuje čtenáře do strašidelného prostředí. V ději se střídá napětí, strach, detektivní nádech, ale hlavně mysterie, kdy do konce nevíte, jestli je veškeré dění výplod fantazie nebo čiré šílenství. Celá kniha je vlastně velkou záhadou. Ke konci máte pocit, jestli už Vám taky trochu nestraší ve věži a napjatě čekáte na konec. Ten Vám ale nepřivede jasné vysvětlení, nýbrž špatné sny.
Knížku doporučuju číst po večerech pokud se rádi bojíte. :)
Úryvek:
Každá oběť byla uškrcena, i když některé se vzpouzely, jak bylo vidno na modřinách a řezných ranách, které při tom utrpěly. Oběti naaranžované do tanečních pozic působily prý velmi přesvědčivě, stejně jako ty, které rozmístil po baru v sedě i vstoje. Dobrý bože, jaké tomu muselo předcházet plánování, než to takhle uskutečnil...Mrtvola dosáhne největší ztuhlosti asi dvanáct hodin po smrti. Zabít všechny zákazníky a pak mezi nimi tolik hodin čekat...
